Rožmberský řád lebky
  • Vítáme vás!Vítejte v prezentaci Rožmberského řádu!
  • Přejeme Vám veselé Vánoce a šťastný rok 2014!Vítejte v prezentaci Rožmberského řádu!
  • Třeboň, sídlo Rožmberků i SchwarzenbergůSchwarzenberská kašna na zámeckém nádvoří
  • 2014 - Rok pánů z Hradce
  • Třeboň, sídlo RožmberkůRožmberský erb na zámecké bráně
  • Třeboň, sídlo RožmberkůBrána do zámeckých parků
  • Třeboň, sídlo RožmberkůPortál třeboňského zámku
  • Třeboň, sídlo Rožmberků i SchwarzenbergůSchwarzenberský sál, brána ke Krčínovu domu
  • Třeboň, sídlo RožmberkůTřeboňský zámek a Státní oblastní archiv
  • slide1a
  • slide2a
  • slide3a
  • slide4a
  • slide4b
  • slide5a
  • slide5c
  • slide7a
  • slide8a
  • slide9c
Fotografie Rožmberský řád lebky

Svatý Jiří

12 Čec

Patron Anglie, Benátek, Německa, Janova, Portugalska, Katalánie, Řecka, Ruska, vojáků, jezdců, zbrojířů, rytířských řádů, opevněných sídel a strážných míst, řezníků, skautů, rolníků, horníků, sedlářů, kovářů, bednářů, artistů, koní a dobytka, pocestných, chovanců chudobince.
Ochránce proti pokušení, proti válečnému nebezpečí, ochránce stád.
Přímluvce za dobré počasí, pomocník proti moru, horečce a kožním chorobám.

obraz Hanse von Aachen, svatý Jiří na koni probodává draka

Hans von Aachen, St. Georgius

Anglický zlatý sovereign, první ročník 1873

anglický zlatý sovereign, první ročník (1873)

Mnoho detailů nám ze života sv. Jiří schází. Uvádí se ž se narodil ve 3. století, nejspíše v Kappadokii v Malé Asii anebo pochází z palestinské Lyddy (Diospolis), kde byl císařem Konstantinem I. zbudován nejstarší svatojiřský chrám na světě. Zemřel za Diokleciánova pronásledování křesťanů okolo let 303-305 v Nikomedii (v dnešním Turecku), kde byl mučen a sťat. Zprvu byl uctíván spíše v řecké církvi, a centrem uctívání se stala Palestina. K roku 683 je doložen kult Jiřího v Římě, na britských ostrovech byl žádán o pomoc již přd příchodem Normanů v roce 1066. Od 13. století začíná být oblíben i v západních zemích. Stal se svatým patronem mnoha evropských měst, včetně Benátek. Patronem Angli jej roku 1222 prohlásil král Jindřich III. a po sto letech se stal také patronem Podvazkového řádu (z rozhodnutí Edwarda III.), a to ode dne založení roku 1350. Roku 1284 je také poprvé doložená anglická vlajka svatého Jiří s červeným heroldským křížem na bílém poli.
Právě tak se stal patronem Moskvy za vlády Dmitrije Donského (1359-1389) a jeho vítězství nad drakem bylo přijato i do znaku ruského imperátora, právě tak jako do znaku města. V Rusku mu byl zasvěcen nejprestižnější řád sv. Jiří, a podobná vyznamenání měli v některých německých státech, ve vévodství Parma, v království Obojí Sicílie. Znázorňován je v nejrůznějšich podobách – klíčovým zvířetem, které dobíjí, je drak symbolizující zlo, zejména pohanství. Údajně je takto znázorněno i dobytí Kappadokie pro víru. Často jej provází i standarta, korouhev s červeným křížem, která se posléze promítla, jak jsme viděli, i do britské vlajky. Mimochodem ani Prahu neminula obecní obliba sv. Jiří – jednak mu byl zasvěcen románský chrám sv. Jiří na Pražském hradě, kde vzniklo někdejší pohřebiště vládnoucích Přemyslovců. Také rotunda na Řípu byla zasvěcena Jiřímu a v hradní síni v Jindřichov Hradci se dochovaly výjevy svatojiřské legendy, se zázraky a skutečnými nebo legendárními skutky a zázraky, pocházející ze 14. století. A to jsme nemluvili o nádherné bronzové kašně s klasickým svatým Jiřím na koni, propichujícím draka, na třetím hradním nádvoří (1373). Krom toho převzala jeho jméno Georgie, tedy Gruzie, Dardanelly se původně jmenovaly „úžinou sv. Jiří“, Richard Lví srdce nazval sv. Jiří svým osobním ochráncem.

svatý Jiří

svatý Jiří probodává kopím draka

V nejnovějším římském kalendáři platném od roku 1970 byl sice sv. Jiří zařazen mezi světce, jejichž autentičnost je sporná, ale Jiřímu tento fakt nic neubral na oblíbenosti. Nebylo náhodou, že Řekové tohoto válečníka a mučedníka v jedne osobě nazývali megalomartyr, tedy velemučedník. Máme-li věřit legendám a tradici, měl Jiří křesťanství a mučednictví nejspíše již v genech. Jako mučedník zahynul již otec, a matka se se synem odstěhovala do Palestiny. Jiří se stal vojákem a dosáhl vysoke hodnosti. Jenomže v Nikomédii (dnes Turecko) se setkal s Diokleciánem a vyjádřil znepokojení nad pronásledováním křesťanů. Císař s ním vedl rozpravu z pozice síly a žádal odvolání víry. „Císaři, co mi slibuješ, tím pohrdám, a čím mi hrozíš, toho se nelekám,“ prý pravil sv. Jiří. Nakonec zvítězil silnější – tedy císař, a spor rozhodl meč.
Svatý Jiří se tedy vyjímal nejen v legendách, ale i jako inspirace výtvarníkú. Podle pověstí totiž přežil hojná utrpení – vypil otrávené víno, byl položen na kolo s nastavenými dvojsečnými meči, vhodili jej do rozpáleného vápna, byl ponořen do kotle s roztaveným olovem, a posléze byl sťat. Poprava, jak se zdá, je to jedine, nač můžeme spoléhat. Jinak jde vesměs o legendy, včetně boje s drakem, na něhož narazil na cestě do Svaté země. Podle legendy byli občané libyjské Silené (Silena) trýzněni drakem, který žil v tamních močálech nebo v jezeře a město trápil svým dechem. Silenští mu denně na usmířenou předkládali dvě ovce, později po dvou dětech, pak ženy a muže, o nichž rozhodoval los. Nakonec přišla na řadu princezna Cleolinda, která šla vstříc drakovi v odění nevěsty. Naštěstí potkala Jiříh , který probodl draka kopím, a pak použil princeznina pásu jako vodítka. Na něm odvedl draka jako ochočené zvíře do města, kde ho před očima veřejnosti zabil. Město vyjádřilo svou vděčnost tím, že tu přijalo téhož dne křest na 15 tisíc osob, a Jiří místo zájmu o princeznu a polovinu království pokračoval v cestě.
Svatý Jiří byl, jak jsme již četli, jako postava znám v Anglii a Irsku už před koncem prvního tisíciletí, možná dokonce už v 8. a 9. století. Avšak postavení patrona vojáků dobyl tento rytíř a světec v jedné osobě teprve poté, když se v 11. století vraceli křižáci, kteří líčili, jak se zjevil křesťanskému vojsku před porážkou Saracénů (1098). Jiřího hrob prý byl nalezen v 6. století právě v Lyddě, což je jediný pevný bod celé historie, plné překypujících fantazií. Jeho jméno (George, Georgius) je odvozeno z řečtiny kde slovo „geos“ znamenalo zemi, „orge“ stavět; čili již jméno samo vyjadřovalo pozitivní princip. O svatém Jiří, jak se uvádí v pranostikách, se měnilo počasí, neboť vylézali hadi a štíři. Od tohoto dne se nemělo šlapat po poli. Bývalo též tradicí, že na svatého Jiří směli sluhové měnit pána, úroky byly splatné nejpozději do tohoto svátku. Kněží v tento den žehnali koním vojenským i selským.
Na obrazech s tématikou sv. Jiří pracovali Donatello, Mantegna, Dürer, Raffael, Petr Pavel Rubens a jejich velká díla dodnes zdobí tak význačné galerie, jakými se staly Louvre nebo Prado. Svátek připadá na 23. dubna (u nás 24. dubna).

(RAVIK, Slavomír: O světcích a patronech. 2006, ISBN: 80-7309-343-X)
 
bez komentáře

Publikováno v kategorii Patroni řádu

 

Tags: , , , , , , , ,

Okomentovat

Musíte se přihlásit pro možnost komentování