Rožmberský řád lebky
  • Vítáme vás!Vítejte v prezentaci Rožmberského řádu!
  • Přejeme Vám veselé Vánoce a šťastný rok 2014!Vítejte v prezentaci Rožmberského řádu!
  • Třeboň, sídlo Rožmberků i SchwarzenbergůSchwarzenberská kašna na zámeckém nádvoří
  • 2014 - Rok pánů z Hradce
  • Třeboň, sídlo RožmberkůRožmberský erb na zámecké bráně
  • Třeboň, sídlo RožmberkůBrána do zámeckých parků
  • Třeboň, sídlo RožmberkůPortál třeboňského zámku
  • Třeboň, sídlo Rožmberků i SchwarzenbergůSchwarzenberský sál, brána ke Krčínovu domu
  • Třeboň, sídlo RožmberkůTřeboňský zámek a Státní oblastní archiv
  • slide1a
  • slide2a
  • slide3a
  • slide4a
  • slide4b
  • slide5a
  • slide5c
  • slide7a
  • slide8a
  • slide9c
Fotografie Rožmberský řád lebky

Současnost řádu

11 Čec
Petr Vok z Rožmberka

Soukromá sbírka, obraz Petra Voka z Rožmberka s privilegiem pro městys Vyšší Brod

Rožmberský řád lebky je jeden z mála původních českých řádů. Byl založen na přelomu 16. a 17. století velmožem, majitelem obrovského jihočeského dominia Petrem Vokem z Rožmberka. Zaniká pravděpodobně po porážce zemských stavů a následném vypovězením Švamberků, kteří byli dědici Rožmberků, ze země. Poprvé byl obnovený 1652 knížetem Silviem Nimrodem Württembersko-Olešnickým jako Herzoglich Württemberg-Oelssischer Ritterorden vom Totenkopf.

Původní počet členů řádu byl omezen na číslo dvanáct – odkazující na počet apoštolů. Dnes jsme v přijímání členů trochu velkorysejší, náš řád již neuplatňuje rožmberský numerus clausus.

Původním hodnotám řádu jsme však nadále věrni. Období založení starého řádu Petra Voka z Rožmberka spadá do myšlenkově plodné epochy Rudolfa II., času, kdy Království české patřilo vedle alžbětínské Anglie a cinquecentovské Itálie k centrům západního světa. Toto období ještě plnou silou spočívalo na základech humanistického myšlení a odkazu antických ideálů, přitom však již hledalo odpovědi na složitou podstatu transcendentna, lidského poměru k němu, odraz Všehomíra v přírodě a člověku. To byly motivy, které praotce našeho řádu přivedly na myšlenku založit společnost duchovně orientovaných lidí, kteří nebudou „pouze“ příslušníky aristokracie rodové, ale budou z plných sil rozvíjet svoje šlechtictví etické a duchovní. Dvouslovným vyjádření touhy překonat všednodenní, materiální a myšlenkový rámec bylo a je dodnes řádové heslo: „Memento mori“ – „Pamatuj na smrt“. Grafickým vyjádřením je potom symbol lidské lebky.

Stejně tak my, jako ideoví nástupci posledního Pána z Rožmberka, který byl velkým podporovatelem vzdělanosti, umění a humanismu, usilujeme i my prostřednictvím společných debat ( jejichž korunou je možnost účastnit se každotýdenního Dne řádu, velké debatě na předem uložené téma), vzájemným sdílením našeho myšlenkového bohatství a inspirací odkazem našich předchůdců (mimo jiné velkých středoevropským myslitelů Theobalda Höcka, Angela Silesia, Jakoba Böhmeho a Paracelsa) o zušlechtění našich osobností, ochrana a podpora záchrany památek. Podpora organizacím a spolkům spojené s historii, záchranou památek. Znovuobnovení Rožmberského řádu proběhlo 14. července 2011 a od 2. prosince 2011 je Rožmberský řád lebky zapsán Ministerstvem vnitra České republiky jako občanské sdružení (dnes zapsaný spolek)

 

Historie řádu

10 Čec

Řád založil český velmož Petr Vok z Rožmberka a určil mu hesla „Memento mori“ (pamatuj na smrt) a „Cogita aeternitatem“ (rozjímej o věčnosti). Odznakem řádu byla zlatá lebka vážící 27 g, kterou můžeme vidět i na Rožmberkově úmrtní medaili.

Senior Jednoty bratrské Matěj Cyrus postavil své pohřební kázání právě na heslech Rožmberkova řádu,

„I to sluší věděti, že pán ten proto, aby moudře, opatrně a křesťansky živ byl a na smrt ustavičně pamatoval, hlavu umrlčí vždy na prkýnku obzvláštním vyvýšeným nad svým stolečkem v pokoji míval a tovaryšství s hlavičkou umrlčí zlatou z osmi dukátů nařídil, kteréž na hrdle nosil s nápisem na jedné straně „Memento mori!“ a druhé „Cogita aeternitatem!“ A to rozdával dobrým svým pánům přátelům, paním a pannám, dav na to zvláštní rejstřík k zapisování udělati.“

Petr Vok z Rožmberka

Petr Vok z Rožmberka

Řádové odznaky objednal Petr Vok v Praze u císařského zlatníka Herziga van Bein, v roce 1609 mu zaplatil „za zlaté hlavičky“ 5 045 grošů a 1 denár míšeňských. Jan Jiří ze Švamberka, který se jako rožmberský dědic postavil i do čela tohoto řádu, platil v roce 1612 „Hercukovi zlatníku za ňáké umrlčí hlavičky“ velkou částku 62 040 míšeňských grošů.

S řádem lebky souvisí i štuková výzdoba pokojů Petra Voka z Rožmberka na zámku v Bechyni, kde jsou použity emblémy připomínající smrt, převzaté z knihy Georgette de Montenay „Emblematum Christianorum Centuria“. Rožmberkova podobizna s řádovým znakem bývala ještě před II. světovou válkou ve vyšebrodském klášteře, snad je dnes mezi uměleckými předměty, které čekají na vrácení z rakouského Lince.

S rožmberkovým řádem snad souvisí i zprávu z roku 1610 o „pozlacování v některých místech dvanácti stolic, co p. Lukan v Praze dělati dal s umrlčími hlavami,“ které by dobře odpovídaly obvyklému počtu členů takovýchto řádů.

Zájem o rytířské řády, spolky a mystiku nalézáme u Petra Voka i jinde. V sídelním městě falckého kurfiřta Fridricha v Heidelbergu a v rezidenci císaře Rudolfa II. v Praze se sbíhají cesty mnoha osob, které jsou spojovány s tajným bratrstvem Rosenkruciánů, například Jan Amos Komenský, Johann Valentin Andreae, Kristián z Anhaltu, John Dee, Michael Maier, Oswald Croll a další, mezi nimi i samotný Petr Vok (podle VURM, Bohumil: Rudolf II. a jeho Praha).

Arcimboldův portrét Rudolfa II., léta Páně 1590

Arcimboldův portrét Rudolfa II., léta Páně 1590

Blízkost smrti nutí aristokrata, aby změnil náhled na život. Důkazem hloubky jeho konverze je štukový strop v jeho ložnici, na němž se objevují motivy z francouzské hugenotské poezie. Petr Vok vstupuje pod intelektuálním vlivem Karla st. ze Žerotína do řad Jednoty bratrské. Uzavírají spolu ještě s dalším šlechticem tajné bratrstvo a brzy se Rožmberkovi, který pomáhá Karlovi vybírat manželku, dostane přezdívky pán contra spem, pán proti vší naději. Citát z Vulgáty, latinského předkladu bible, ukazuje přirovnání Rožmberka k Abrahamovi, který, ač nemá jiných potomků, chce nechat obětovat syna Izáka – navzdory své naději (synovi, jehož má zabít) věřím (že mne Bůh neopustí), contra spem spero.

Silvius Nimrod, kníže württembersko-olešnický

Silvius Nimrod, kníže württembersko-olešnický

Řád pravděpodobně zanikl po vypovězení Švamberků ze země po bitvě na Bílé hoře a konfiskaci jejich majetku. Poprvé byl obnoven jako světský rytířský Řád lebky (německy „Herzoglich Württemberg-Oelssischer Ritterorden vom Totenkopf“) v roce 1652 knížetem Silviem Nimrodem Württembersko-Olešnickým. Jedná se o jeden z mála řádů, které vznikly a působily v zemích Koruny české.

Kníže se oženil roku 1647 s Alžbětou Marií z Poděbrad, kněžnou Olešnickou ve Slezsku a vládl s ní nad touto zemí, která byla součástí zemí Koruny české. Byl pod vlivem rosekruciánů a jako svého dvorního lékaře měl známého mystika Johannese Schefflera, zvaného Angelus Silesius. Oba manželé byli společně velkopřevorem a velkopřevorkou řádu.

Rytíři i dámy řádu měli meditovat nad „tajemstvími Boha a přírody“ a jejich heslem bylo již zmíněné Memento Mori. Symbolem řádu byla stříbrná lebka na zlaté, černě emailované smyčce s heslem „Memento Mori“. Rytíři nosili na levé ruce prsten s lebkou. Vstupem do manželství se novomanželka rytíře stala řádovou dámou.

Voják brunšvického pluku

Voják brunšvického pluku, jezdci byli nazývání Schwarze Schar

Řád zanikl po smrti zakladatele v roce 1664, ale roku 1709 jej obnovila jeho vnučka Luise Elisabeth von Sachsen – Merseburg jako dámský řád. Naposledy se ještě myšlenka a znak řádu ukazuje v období napoleonských válek, kdy Friedrich Wilhelm zdědil po svém strýci Olešnické knížectví a propůjčuje na uniformy svých vojáků symbol Řádu lebky – lebku bez dolní čelisti a černou barvu.

Znovuobnovení Rožmberského řádu proběhlo 14. 7. 2011 a od 2. 12. 2011 je Rožmberský řád lebky zapsán Ministerstvem vnitra České republiky jako Občanské sdružení (dnes zapsaný spolek)