Rožmberský řád lebky
  • Vítáme vás!Vítejte v prezentaci Rožmberského řádu!
  • Přejeme Vám veselé Vánoce a šťastný rok 2014!Vítejte v prezentaci Rožmberského řádu!
  • Třeboň, sídlo Rožmberků i SchwarzenbergůSchwarzenberská kašna na zámeckém nádvoří
  • 2014 - Rok pánů z Hradce
  • Třeboň, sídlo RožmberkůRožmberský erb na zámecké bráně
  • Třeboň, sídlo RožmberkůBrána do zámeckých parků
  • Třeboň, sídlo RožmberkůPortál třeboňského zámku
  • Třeboň, sídlo Rožmberků i SchwarzenbergůSchwarzenberský sál, brána ke Krčínovu domu
  • Třeboň, sídlo RožmberkůTřeboňský zámek a Státní oblastní archiv
  • slide1a
  • slide2a
  • slide3a
  • slide4a
  • slide4b
  • slide5a
  • slide5c
  • slide7a
  • slide8a
  • slide9c
Fotografie Rožmberský řád lebky

Historie řádu

10 Čec

Řád založil český velmož Petr Vok z Rožmberka a určil mu hesla „Memento mori“ (pamatuj na smrt) a „Cogita aeternitatem“ (rozjímej o věčnosti). Odznakem řádu byla zlatá lebka vážící 27 g, kterou můžeme vidět i na Rožmberkově úmrtní medaili.

Senior Jednoty bratrské Matěj Cyrus postavil své pohřební kázání právě na heslech Rožmberkova řádu,

„I to sluší věděti, že pán ten proto, aby moudře, opatrně a křesťansky živ byl a na smrt ustavičně pamatoval, hlavu umrlčí vždy na prkýnku obzvláštním vyvýšeným nad svým stolečkem v pokoji míval a tovaryšství s hlavičkou umrlčí zlatou z osmi dukátů nařídil, kteréž na hrdle nosil s nápisem na jedné straně „Memento mori!“ a druhé „Cogita aeternitatem!“ A to rozdával dobrým svým pánům přátelům, paním a pannám, dav na to zvláštní rejstřík k zapisování udělati.“

Petr Vok z Rožmberka

Petr Vok z Rožmberka

Řádové odznaky objednal Petr Vok v Praze u císařského zlatníka Herziga van Bein, v roce 1609 mu zaplatil „za zlaté hlavičky“ 5 045 grošů a 1 denár míšeňských. Jan Jiří ze Švamberka, který se jako rožmberský dědic postavil i do čela tohoto řádu, platil v roce 1612 „Hercukovi zlatníku za ňáké umrlčí hlavičky“ velkou částku 62 040 míšeňských grošů.

S řádem lebky souvisí i štuková výzdoba pokojů Petra Voka z Rožmberka na zámku v Bechyni, kde jsou použity emblémy připomínající smrt, převzaté z knihy Georgette de Montenay „Emblematum Christianorum Centuria“. Rožmberkova podobizna s řádovým znakem bývala ještě před II. světovou válkou ve vyšebrodském klášteře, snad je dnes mezi uměleckými předměty, které čekají na vrácení z rakouského Lince.

S rožmberkovým řádem snad souvisí i zprávu z roku 1610 o „pozlacování v některých místech dvanácti stolic, co p. Lukan v Praze dělati dal s umrlčími hlavami,“ které by dobře odpovídaly obvyklému počtu členů takovýchto řádů.

Zájem o rytířské řády, spolky a mystiku nalézáme u Petra Voka i jinde. V sídelním městě falckého kurfiřta Fridricha v Heidelbergu a v rezidenci císaře Rudolfa II. v Praze se sbíhají cesty mnoha osob, které jsou spojovány s tajným bratrstvem Rosenkruciánů, například Jan Amos Komenský, Johann Valentin Andreae, Kristián z Anhaltu, John Dee, Michael Maier, Oswald Croll a další, mezi nimi i samotný Petr Vok (podle VURM, Bohumil: Rudolf II. a jeho Praha).

Arcimboldův portrét Rudolfa II., léta Páně 1590

Arcimboldův portrét Rudolfa II., léta Páně 1590

Blízkost smrti nutí aristokrata, aby změnil náhled na život. Důkazem hloubky jeho konverze je štukový strop v jeho ložnici, na němž se objevují motivy z francouzské hugenotské poezie. Petr Vok vstupuje pod intelektuálním vlivem Karla st. ze Žerotína do řad Jednoty bratrské. Uzavírají spolu ještě s dalším šlechticem tajné bratrstvo a brzy se Rožmberkovi, který pomáhá Karlovi vybírat manželku, dostane přezdívky pán contra spem, pán proti vší naději. Citát z Vulgáty, latinského předkladu bible, ukazuje přirovnání Rožmberka k Abrahamovi, který, ač nemá jiných potomků, chce nechat obětovat syna Izáka – navzdory své naději (synovi, jehož má zabít) věřím (že mne Bůh neopustí), contra spem spero.

Silvius Nimrod, kníže württembersko-olešnický

Silvius Nimrod, kníže württembersko-olešnický

Řád pravděpodobně zanikl po vypovězení Švamberků ze země po bitvě na Bílé hoře a konfiskaci jejich majetku. Poprvé byl obnoven jako světský rytířský Řád lebky (německy „Herzoglich Württemberg-Oelssischer Ritterorden vom Totenkopf“) v roce 1652 knížetem Silviem Nimrodem Württembersko-Olešnickým. Jedná se o jeden z mála řádů, které vznikly a působily v zemích Koruny české.

Kníže se oženil roku 1647 s Alžbětou Marií z Poděbrad, kněžnou Olešnickou ve Slezsku a vládl s ní nad touto zemí, která byla součástí zemí Koruny české. Byl pod vlivem rosekruciánů a jako svého dvorního lékaře měl známého mystika Johannese Schefflera, zvaného Angelus Silesius. Oba manželé byli společně velkopřevorem a velkopřevorkou řádu.

Rytíři i dámy řádu měli meditovat nad „tajemstvími Boha a přírody“ a jejich heslem bylo již zmíněné Memento Mori. Symbolem řádu byla stříbrná lebka na zlaté, černě emailované smyčce s heslem „Memento Mori“. Rytíři nosili na levé ruce prsten s lebkou. Vstupem do manželství se novomanželka rytíře stala řádovou dámou.

Voják brunšvického pluku

Voják brunšvického pluku, jezdci byli nazývání Schwarze Schar

Řád zanikl po smrti zakladatele v roce 1664, ale roku 1709 jej obnovila jeho vnučka Luise Elisabeth von Sachsen – Merseburg jako dámský řád. Naposledy se ještě myšlenka a znak řádu ukazuje v období napoleonských válek, kdy Friedrich Wilhelm zdědil po svém strýci Olešnické knížectví a propůjčuje na uniformy svých vojáků symbol Řádu lebky – lebku bez dolní čelisti a černou barvu.

Znovuobnovení Rožmberského řádu proběhlo 14. 7. 2011 a od 2. 12. 2011 je Rožmberský řád lebky zapsán Ministerstvem vnitra České republiky jako Občanské sdružení (dnes zapsaný spolek)