Mistr oltáře kostela svatého Martina v Meßkirchu, svatý Jodok

Jinak též řečený svatý Jodok, Jobst, Josse nebo Judok – patron poutníků, slepců, chorobinců, lodníků, pekařů, dobytka, přímluvce za dobrou žeň, záštita proti požáru, ohni, bouři. Ochránce obilí, pomocník proti moru a horkosti.
Jodok byl podle jedné verze rodem Angličan, podle jiné byl synem bretonského panovníka. Aby nemusel převzít vládu, uprchl okolo roku 640, přijal kněžské svěcení a působil jako kněz a poustevník v různých končinách Francie. Jeho pustevna prý byla v Pikardii, v hrabství Ponthieu, říká se, že to bylo v benediktinském opatství St-Josse-sur-Mer u Boulogne v severní Francii. Narodil se údajně okolo roku 620, zemřel okolo roku 668 a historik Vavruška poskytuje okamžiku smrti mnohem větší rozpětí – totiž od roku 653 do roku 678. Patříval k velmi uctívaným patronům poutníků, kterého překonával snad jen apoštol Jakub Starší, jemuž se přicházejí poutníci poklonit do Santiga de Compostela. Co se životopisu týče, máme v dokladech velké mezery vyplněné legendami.
Ostatky prý byly převezeny do Winchesteru v Anglii, a odsud se údajně vrátily do Josse-sur-Mer. Soudí se, že významnou relikvii má i chrám svatého Jodoka v bavorském Landshutu. Úcta k tomuto muži se začíná datovat od 9. století, a misionáři benediktinského či premonstrátského řádu i anglosaští mniši prý rozšířili dobrou pověst Jodoka až do Skandinávie. Jeho svátek připadá na 13. prosinec.