Jinak též řečený svatý Jodok, Jobst, Josse nebo Judok – patron poutníků, slepců, chorobinců, lodníků, pekařů, dobytka, přímluvce za dobrou žeň, záštita proti požáru, ohni, bouři. Ochránce obilí, pomocník proti moru a horkosti.
Jodok byl podle jedné verze rodem Angličan, podle jiné byl synem bretonského panovníka. Aby nemusel převzít vládu, uprchl okolo roku 640, přijal kněžské svěcení a působil jako kněz a poustevník v různých končinách Francie. Jeho pustevna prý byla v Pikardii, v hrabství Ponthieu, říká se, že to bylo v benediktinském opatství St-Josse-sur-Mer u Boulogne v severní Francii. Narodil se údajně okolo roku 620, zemřel okolo roku 668 a historik Vavruška poskytuje okamžiku smrti mnohem větší rozpětí – totiž od roku 653 do roku 678. Patříval k velmi uctívaným patronům poutníků, kterého překonával snad jen apoštol Jakub Starší, jemuž se přicházejí poutníci poklonit do Santiga de Compostela. Co se životopisu týče, máme v dokladech velké mezery vyplněné legendami.
Ostatky prý byly převezeny do Winchesteru v Anglii, a odsud se údajně vrátily do Josse-sur-Mer. Soudí se, že významnou relikvii má i chrám svatého Jodoka v bavorském Landshutu. Úcta k tomuto muži se začíná datovat od 9. století, a misionáři benediktinského či premonstrátského řádu i anglosaští mniši prý rozšířili dobrou pověst Jodoka až do Skandinávie. Jeho svátek připadá na 13. prosinec.
- Vítejte v prezentaci Rožmberského řádu!
- Vítejte v prezentaci Rožmberského řádu!
- Schwarzenberská kašna na zámeckém nádvoří
- Rožmberský erb na zámecké bráně
- Brána do zámeckých parků
- Portál třeboňského zámku
- Schwarzenberský sál, brána ke Krčínovu domu
- Třeboňský zámek a Státní oblastní archiv
Archiv pro Červenec, 2013
Svatý Jošt
Tapety ke stažení
Zemské znaky
Znaky zemí Koruny české
(odkazované grafiky můžete otevřít v novém okně, zobrazit náhled nebo jej přímo uložit)
Rozlišení:
1024 x 768
1280 x 800
1280 x 1024
1366 x 768
1440 x 900
1600 x 900
1920 x 1080
1920 x 1200
Bohemia Patria
Rozlišení:
1024 x 768
1280 x 800
1280 x 1024
1366 x 768
1440 x 900
1600 x 900
1920 x 1080
1920 x 1200
Moravia Patria
Rozlišení:
1024 x 768
1280 x 800
1280 x 1024
1366 x 768
1440 x 900
1600 x 900
1920 x 1080
1920 x 1200
Silesia Patria
Rozlišení:
1024 x 768
1280 x 800
1280 x 1024
1366 x 768
1440 x 900
1600 x 900
1920 x 1080
1920 x 1200
Zlaté logo Rožmberského řádu
Stáhněte si nové logo Rožmberského řádu jako pozadí pro Vaši plochu. Přinášíme vám všechna běžná rozlišení pro stolní počítače i notebooky. Postupně budeme uveřejňovat také jiné motivy, a to nejen pro počítače!
Rozlišení:
1024 x 768
1280 x 800
1280 x 1024
1366 x 768
1440 x 900
1600 x 900
1920 x 1080
1920 x 1200
Logo Rožmberského řádu na bílém dřevu
Rozlišení:
1024 x 768
1280 x 800
1280 x 1024
1366 x 768
1440 x 900
1600 x 900
1920 x 1080
1920 x 1200
Vypálené dřevo
Rozlišení:
1024 x 768
1280 x 800
1280 x 1024
1366 x 768
1440 x 900
1600 x 900
1920 x 1080
1920 x 1200
Sgrafita
Rozlišení:
1024 x 768
1280 x 800
1280 x 1024
1366 x 768
1440 x 900
1600 x 900
1920 x 1080
1920 x 1200
Erb na dřevě
Rozlišení:
1024 x 768
1280 x 800
1280 x 1024
1366 x 768
1440 x 900
1600 x 900
1920 x 1080
1920 x 1200
Vypálený erb
Rozlišení:
1024 x 768
1280 x 800
1280 x 1024
1366 x 768
1440 x 900
1600 x 900
1920 x 1080
1920 x 1200
Sgrafita s erbem
Rozlišení:
1024 x 768
1280 x 800
1280 x 1024
1366 x 768
1440 x 900
1600 x 900
1920 x 1080
1920 x 1200
Záhlaví na Facebook
Svatá Kateřina Alexandrijská
Kateřina Alexandrijská byla podle legendy křesťanskou mučednicí žijící kolem roku 300 a po staletí patřila mezi nejpopulárnější křesťanské světce. Dnešní badatelé – včetně křesťanských teologů – však předpokládají, že se jedná o smyšlenou postavu.
Legenda
Podle křesťanské legendy doložené od 10. století byla Kateřina vzdělanou egyptskou princeznou a stala se křesťankou pod vlivem jistého místního poustevníka. Během pronásledování křesťanů císařem Maxentiem vystoupila na obranu své víry a v disputaci přesvědčila o své pravdě padesát pohanských filozofů (císař je za to dal upálit). Maxentius – fascinovaný její osobností – jí nabídl místo po svém boku, ona však odmítla, protože se zasvětila panenství. Proto ji zhrzený vládce nechal umučit. První pokus o popravu však byl neúspěšný: Hořící kolo, na něž měla být vpletena, zasáhl blesk (přestože se opakovaně uvádí, že měla být vpletena do kola, tak podle legendy byl záměr ji rozsápat mučícím soukolím, kdy dvě kola posetá hřeby a noži se točila na jednu stranu a zbylá dvě, opět s noži, se měla točit opačně. Viz atribut kola na zobrazení sv. Kateřiny nože na loukoti často nese. Boží blesk dle znění legendy tento nástroj však spálil dřív než došlo k mučení. Blesk spálil i tisíce pohanů. kteří nástroj zrobili). Proto jí císař nechal uřezat prsy a stít hlavu. Ze žil světice namísto krve prýštilo mléko a andělé zanesli mrtvé tělo na posvátnou egyptskou horu Sinaj. Zde byly ostatky později nalezeny a vystavěn dodnes stojící klášter sv. Kateřiny. Dnes se diskutují dvě možná vysvětlení vzniku legendy: Buď jde o křesťansky přemodelovanou postavu nějaké starší pohanské bohyně, mezi jejíž atributy pravděpodobně patřilo kolo. Anebo jde o legendu založenou na skutečné osobě, avšak silně pozměněnou. Hlavní kandidátkou na historický model Kateřiny je pohanská filozofka Hypatia z Alexandrie, která byla roku 415 v Alexandrii zavražděna rozzuřeným křesťanským davem.
Kult
Kateřina je patronkou mimo jiné panen, učenců, studentů a učitelů, kolářů a několika dalších řemeslných profesí, námořníků a tiskařů, dále ochraňuje úrodu, pomáhá při migréně a nemocech jazyka a také při hledání utonulých. Svátek připadá na 25. listopadu. Po Druhém vatikánském koncilu však byla Kateřina pro svou historickou nedoloženost vyňata z oficiálního seznamu světců římskokatolické církve. Atributy, s nimiž je zobrazována, jsou kolo (na němž byla mučena), kniha (symbol učenosti), koruna a palmová ratolest (dva obecné symboly mučednictví jako vítězství). Kateřina Alexandrijská bývá občas zaměňována se sv. Kateřinou Sienskou, historickou postavou, rovněž křesťanskou intelektuálkou, žijící však o mnoho staletí později než kam legenda klade život Kateřiny Alexandrijské. Mluvilo-li se na území střední a severní Evropy o sv. Kateřině bez rozlišení, byla tím až do počátku 20. století myšlena téměř jistě Kateřina Alexandrijská, mnohem populárnější než její sienská jmenovkyně. Kult svaté Kateřiny se rozšířil v západní církvi od 11. století a soustředil se zejména na její mučednictví a mimořádné zázraky, které se jí připisují, jednak její učenosti, pro kterou se stala patronkou fakulty svobodných umění pařížské univerzity a později ochránkyní univerzit vůbec. V Čechách byl propagátorem a podporovatelem kultu svaté Kateřiny Karel IV., který v den jejího svátku 25. listopadu 1332 (popravena 25. listopadu 307), zvítězil v bitvě u hradu San Felice v severní Itálii. Karlova soukromá svatyně v malé věži Karlštejna se později (nikoli za Karlova života) začala nazývat Kaplí svaté Kateřiny, která je vyobrazena na boční straně oltářní mensy. Tato architektonická stavba má stěny vykládané drahými kameny. Kaple podobná spíše drahému šperku byla osobním kontemplativním místem slavného císaře, kde před důležitými státnickými kroky dlouho rozjímal na rozdíl od dnešních politiků. Příběh o krásné, hrdé a učené světici, která vítězně diskutovala s nejučenějšími mistry a posléze po dlouhých mukách zemřela za víru v Krista, byl ve středověku velmi oblíben. Uctívání Kateřiny se uplatnilo také v selském životě. O Kateřinině slavnosti končila pastva, na dvorech začínali se stříháním ovcí. Pro děvečky a čeledíny byl svátek svaté Kateřiny dnem, kdy dostávali mzdu a mohli měnit dvůr, pokud nebyli vyplaceni již o svatém Martinu (11. listopadu).
Zdroj:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kate%C5%99ina_Alexandrijsk%C3%A1Svatý Jiří
Patron Anglie, Benátek, Německa, Janova, Portugalska, Katalánie, Řecka, Ruska, vojáků, jezdců, zbrojířů, rytířských řádů, opevněných sídel a strážných míst, řezníků, skautů, rolníků, horníků, sedlářů, kovářů, bednářů, artistů, koní a dobytka, pocestných, chovanců chudobince.
Ochránce proti pokušení, proti válečnému nebezpečí, ochránce stád.
Přímluvce za dobré počasí, pomocník proti moru, horečce a kožním chorobám.
Mnoho detailů nám ze života sv. Jiří schází. Uvádí se ž se narodil ve 3. století, nejspíše v Kappadokii v Malé Asii anebo pochází z palestinské Lyddy (Diospolis), kde byl císařem Konstantinem I. zbudován nejstarší svatojiřský chrám na světě. Zemřel za Diokleciánova pronásledování křesťanů okolo let 303-305 v Nikomedii (v dnešním Turecku), kde byl mučen a sťat. Zprvu byl uctíván spíše v řecké církvi, a centrem uctívání se stala Palestina. K roku 683 je doložen kult Jiřího v Římě, na britských ostrovech byl žádán o pomoc již přd příchodem Normanů v roce 1066. Od 13. století začíná být oblíben i v západních zemích. Stal se svatým patronem mnoha evropských měst, včetně Benátek. Patronem Angli jej roku 1222 prohlásil král Jindřich III. a po sto letech se stal také patronem Podvazkového řádu (z rozhodnutí Edwarda III.), a to ode dne založení roku 1350. Roku 1284 je také poprvé doložená anglická vlajka svatého Jiří s červeným heroldským křížem na bílém poli.
Právě tak se stal patronem Moskvy za vlády Dmitrije Donského (1359-1389) a jeho vítězství nad drakem bylo přijato i do znaku ruského imperátora, právě tak jako do znaku města. V Rusku mu byl zasvěcen nejprestižnější řád sv. Jiří, a podobná vyznamenání měli v některých německých státech, ve vévodství Parma, v království Obojí Sicílie. Znázorňován je v nejrůznějšich podobách – klíčovým zvířetem, které dobíjí, je drak symbolizující zlo, zejména pohanství. Údajně je takto znázorněno i dobytí Kappadokie pro víru. Často jej provází i standarta, korouhev s červeným křížem, která se posléze promítla, jak jsme viděli, i do britské vlajky. Mimochodem ani Prahu neminula obecní obliba sv. Jiří – jednak mu byl zasvěcen románský chrám sv. Jiří na Pražském hradě, kde vzniklo někdejší pohřebiště vládnoucích Přemyslovců. Také rotunda na Řípu byla zasvěcena Jiřímu a v hradní síni v Jindřichov Hradci se dochovaly výjevy svatojiřské legendy, se zázraky a skutečnými nebo legendárními skutky a zázraky, pocházející ze 14. století. A to jsme nemluvili o nádherné bronzové kašně s klasickým svatým Jiřím na koni, propichujícím draka, na třetím hradním nádvoří (1373). Krom toho převzala jeho jméno Georgie, tedy Gruzie, Dardanelly se původně jmenovaly „úžinou sv. Jiří“, Richard Lví srdce nazval sv. Jiří svým osobním ochráncem.
V nejnovějším římském kalendáři platném od roku 1970 byl sice sv. Jiří zařazen mezi světce, jejichž autentičnost je sporná, ale Jiřímu tento fakt nic neubral na oblíbenosti. Nebylo náhodou, že Řekové tohoto válečníka a mučedníka v jedne osobě nazývali megalomartyr, tedy velemučedník. Máme-li věřit legendám a tradici, měl Jiří křesťanství a mučednictví nejspíše již v genech. Jako mučedník zahynul již otec, a matka se se synem odstěhovala do Palestiny. Jiří se stal vojákem a dosáhl vysoke hodnosti. Jenomže v Nikomédii (dnes Turecko) se setkal s Diokleciánem a vyjádřil znepokojení nad pronásledováním křesťanů. Císař s ním vedl rozpravu z pozice síly a žádal odvolání víry. „Císaři, co mi slibuješ, tím pohrdám, a čím mi hrozíš, toho se nelekám,“ prý pravil sv. Jiří. Nakonec zvítězil silnější – tedy císař, a spor rozhodl meč.
Svatý Jiří se tedy vyjímal nejen v legendách, ale i jako inspirace výtvarníkú. Podle pověstí totiž přežil hojná utrpení – vypil otrávené víno, byl položen na kolo s nastavenými dvojsečnými meči, vhodili jej do rozpáleného vápna, byl ponořen do kotle s roztaveným olovem, a posléze byl sťat. Poprava, jak se zdá, je to jedine, nač můžeme spoléhat. Jinak jde vesměs o legendy, včetně boje s drakem, na něhož narazil na cestě do Svaté země. Podle legendy byli občané libyjské Silené (Silena) trýzněni drakem, který žil v tamních močálech nebo v jezeře a město trápil svým dechem. Silenští mu denně na usmířenou předkládali dvě ovce, později po dvou dětech, pak ženy a muže, o nichž rozhodoval los. Nakonec přišla na řadu princezna Cleolinda, která šla vstříc drakovi v odění nevěsty. Naštěstí potkala Jiříh , který probodl draka kopím, a pak použil princeznina pásu jako vodítka. Na něm odvedl draka jako ochočené zvíře do města, kde ho před očima veřejnosti zabil. Město vyjádřilo svou vděčnost tím, že tu přijalo téhož dne křest na 15 tisíc osob, a Jiří místo zájmu o princeznu a polovinu království pokračoval v cestě.
Svatý Jiří byl, jak jsme již četli, jako postava znám v Anglii a Irsku už před koncem prvního tisíciletí, možná dokonce už v 8. a 9. století. Avšak postavení patrona vojáků dobyl tento rytíř a světec v jedné osobě teprve poté, když se v 11. století vraceli křižáci, kteří líčili, jak se zjevil křesťanskému vojsku před porážkou Saracénů (1098). Jiřího hrob prý byl nalezen v 6. století právě v Lyddě, což je jediný pevný bod celé historie, plné překypujících fantazií. Jeho jméno (George, Georgius) je odvozeno z řečtiny kde slovo „geos“ znamenalo zemi, „orge“ stavět; čili již jméno samo vyjadřovalo pozitivní princip. O svatém Jiří, jak se uvádí v pranostikách, se měnilo počasí, neboť vylézali hadi a štíři. Od tohoto dne se nemělo šlapat po poli. Bývalo též tradicí, že na svatého Jiří směli sluhové měnit pána, úroky byly splatné nejpozději do tohoto svátku. Kněží v tento den žehnali koním vojenským i selským.
Na obrazech s tématikou sv. Jiří pracovali Donatello, Mantegna, Dürer, Raffael, Petr Pavel Rubens a jejich velká díla dodnes zdobí tak význačné galerie, jakými se staly Louvre nebo Prado. Svátek připadá na 23. dubna (u nás 24. dubna).
(RAVIK, Slavomír: O světcích a patronech. 2006, ISBN: 80-7309-343-X)